Šálek čaje může být tichým společníkem i středobodem setkání. V Británii se z něj stal kulturní symbol – a rituál zvaný „čaj o páté“ (afternoon tea) patří k těm nejikoničtějším. Jeho historie přitom není ani zdaleka tak stará, jak by se mohlo zdát. Vznikl v polovině 19. století a od té doby urazil dlouhou cestu – od aristokratických salonků až po luxusní hotely a módní podniky v Šanghaji. Co stálo za jeho zrodem a proč tento zvyk dodnes láká milovníky čaje po celém světě?
Od hladu na zámcích k novému rituálu
Tradice čaje o páté se zrodila kolem roku 1840 díky vévodkyni z Bedfordu, Anně Marii Russell. V té době se večeře v britské vyšší společnosti přesunula až na osmou hodinu večerní – ale čas oběda zůstával kolem poledne. Výsledkem byla dlouhá odpolední pauza, během níž přicházela únava a nepříjemný pocit hladu. Řešení? Malé soukromé pohoštění se šálkem čaje a něčím malým k zakousnutí.
Vévodkyně si čajový rituál oblíbila natolik, že začala zvát přátele. A protože šlo o dvořany z okruhu královny Viktorie, zpráva o příjemném zvyku se rychle rozšířila. Královna sama záhy přijala odpolední čaj jako součást královského protokolu.
Zlatý věk čajových salonků
Ve druhé polovině 19. století se odpolední čaj stal módní společenskou událostí, především v aristokratických kruzích. Dámy se na něj oblékaly do dlouhých šatů, nasazovaly rukavičky a klobouky, a čaj si vychutnávaly ve vyhrazených saloncích. S přelomem století pak vznikají první veřejné čajovny. Britské „tea rooms“ se proměňují v populární místa setkávání – zprvu pro dámy, později i pro pány. A s šířícím se vlivem Britského impéria proniká rituál čaje o páté i do zahraničí.
Čajová kultura bez hranic
Francie, Německo, USA, Indie, Austrálie – a nakonec i Čína. Všude tam tradice odpoledního čaje našla své místo, byť s lokálními variacemi. Americké dámy přidaly na stůl humrové sendviče, kaviárové tousty a sladké suflé. Čínská střední třída zase s oblibou navštěvuje stylové anglické čajovny, kde se servírují okurkové sendviče a scones.
Afternoon tea představuje zvláštní kulturní most: spojuje asijský nápoj s evropskou etikou a východní tradici s britskou uhlazeností. Zároveň se stává luxusním zážitkem, zpomalením v hektickém světě. Hotely jako Ritz či Claridge’s v Londýně dokonce nabízejí afternoon tea jako gastronomický rituál – se živou hudbou, šampaňským a noblesním servisem.
Menu, etiketa a laskavé hašteření
Typický čaj o páté se servíruje na třípatrovém etažéru: dole sendviče (okurkové, lososové, vaječné), uprostřed scones s džemem a smetanou, nahoře zákusky. A k tomu černý čaj – Darjeeling, Assam nebo klasický Earl Grey. Obvyklou přísadou je samozřejmě mléko. Otázka, zda ho nalít před nebo po čaji, byla dříve věcí společenského postavení – ale dnes už je jen předmětem úsměvných čajových debat.
Elegantní nostalgie, která má co říct i dnes
„Čaj o páté“ má zvláštní kouzlo – přináší návrat k pomalému životnímu stylu, k tiché konverzaci, ke sdílenému potěšení ve chvílích klidu. A ať už ho zažijete v salonku londýnského hotelu, v čínském „vintage“ tea house, nebo jen doma s přáteli, nese v sobě příběh. O eleganci, rituálech i chutích, které spojují lidi napříč kontinenty.
